Cena za hodinu práce freelancera – základ pro cenotvorbu
Hodinová sazba je cena, kterou si dodavatel účtuje za jednu odpracovanou hodinu práce. Nejjednodušší model ocenění, jaký existuje, a proto sedí na nepravidelnou práci: konzultaci, jednorázový audit, drobné úpravy v účtu, kde nikdo dopředu neví, kolik toho bude.
Číslo z faktury svádí k tomu vynásobit ho osmi a porovnat s výplatou v zaměstnání. Takový výpočet nesedí ani náhodou. Fakturovatelných hodin je v měsíci podstatně méně, než kolik jich reálně odpracujete: shánění zakázek, psaní nabídek, fakturace, čtení novinek v Google Ads a Skliku, vzdělávání. Tenhle čas nikdo nezaplatí a sazba ho přesto musí unést. Přičtěte odvody, daň, dovolenou, nemoc a měsíc, kdy odejde největší klient. Kdo si to nespočítá dopředu, pracuje pod cenou a dojde mu to až u daňového přiznání.
Hodinovka má v sobě vestavěný rozpor: čím jste lepší, tím míň si vyděláte. Úprava, která vám před pěti lety zabrala celý den, je dneska otázka dvou hodin, a odměnou za zkušenost je nižší faktura. Druhá potíž je psychologická. Klient začne počítat hodiny místo výsledků a ptát se, proč jich bylo v březnu o pět víc než v únoru, ačkoli kampaně šlapaly stejně. Proto u dlouhodobé správy dává větší smysl měsíční paušál, kde se platí za dohodnutý rozsah. Hodinovka zůstává tam, kde je práce nárazová.
Sazbu si nestavím podle toho, co zaslechnu na konferenci. Počítám ji odspodu: kolik potřebuju za rok vydělat, kolik hodin reálně stihnu odfakturovat, co z toho spolknou odvody s daní a kolik ukrojí neplacená režie. Teprve výsledek srovnám s tím, jak se pohybuje trh. A jednu věc říkám klientům rovnou: u hodinovky se platí čas, ne výsledek, takže je fér ji používat na malé a ohraničené zakázky. Jakmile se spolupráce protáhne na měsíce, chci mít cenu navázanou na rozsah práce, ne na výkaz.
